Naše fotografie od vody

-- Založení stránky 30.5.2009 -- IP. Návštěv celkem

RYBAŘENÍ NENÍ JEN O CHYTÁNÍ URČITÉHO DRUHU RYB. V NAŠEM PŘÍPADĚ JDE TAKÉ O POZOROVÁNÍ OKOLNÍ PŘÍRODY, VE KTERÉ SE ZROVNA NACHÁZÍME. VNÍMÁME KRAJINU A JEJÍ KRÁSU, ALE I VEŠKEROU OKOLNÍ FLORU A FAUNU, KTERÁ JE NEZBYTNOU SOUČÁSTÍ KOLEM NACHÁZEJÍCÍHO SE VODNÍHO EKOSYSTÉMU....

O některé Naše fotografie se tu rádi s Vámi podělíme. Jedná se o záběry, momentky či nečekané okamžiky, které potkávají snad každého rybáře. Stačí jen pozorně koukat, vnímat okolí a mít krapet štěstí..

Tomáš Smrčka / Zdeněk Minařík

Fotografie podléhají autorskému zákonu 121/2000 Sb.zákonů ČR a novějším. Jakékoli použití fotografií je možné pouze se souhlasem autora!

ROPUCHA OBECNÁ

VZHLED

Ropucha obecná je z našich ropuch největší. Dosahuje délky až 12 cm, v jižní Evropě dokonce až 20 cm. Barva hustě bradavičnatého hřbetu je špinavě šedohnědá nebo narezavělá. Spodní zrnitá strana je šedožlutá. Mladé ropuchy bývají svrchu nevýrazně skvrnité. V době rozmnožování mají ropuchy pokožku méně drsnou a jejich zbarvení je živější. Ale kontrast mezi normálním a jarním zbarvením není tak výrazný jako například u čolků. Za očima mají ropuchy dosti velké příušní jedové žlázy. Ušní bubínek je u některých jedinců dobře viditelný, u jiných nezřetelný. Samci se od samic liší především velikostí. Délka těla samců je až 80 mm. Samci mají tmavé zrohovatělé mozoly na prvních třech prstech přední končetiny a na prostředním dlaňovém hrbolku. Rezonanční měchýřek u tohoto druhu chybí. Samičky jsou o něco větší. Dosahují délky i přes 120 mm.

ZPŮSOB ŽIVOTA A POTRAVA

Ropucha žije v lesích, na polích, zahradách i v okolí lidských sídel. Přezimuje v úkrytech na suchu. Ve vodě se zdržuje jen zjara v době páření. V té době je aktivní i přes den, avšak potravu nepřijímá. Samci se ozývají chrochtavým nebo skřípavým skřehotáním. Mimo dobu rozmnožování je ve dne většinou ukryta v děrách, pod kameny apod. U mě si našla skrýš v mezeře staré kamenné zídky ohraničující pozemek. Za potravou se vydává zpravidla za šera a v noci, kdy vylézá z úkrytu a začne slídit po potravě za kterou ji slouží červi, slimáci a různí pozemní členovci. Kořist zpozoruje až zblízka, upoutaná jejím pohybem. Zmocňuje se jí rychlým vymrštěním jazyka a okamžitě ji polkne. Stane-li se, že ulovený živočich je příliš velký a nedá se spolknout najednou, pomůže si přední packou. Žravost ropuch je příslovečná, a protože spotřebuje velké množství škodlivých živočichů, není o její užitečnosti pochyb.

ROZMNOŽOVÁNÍ

Brzy na jaře, někdy už od poloviny března se ropuchy páří. V té době žijí ve vodě a samečkové s vypoulenýma očima nad hladinou evokují pohádkové vodníky. V době páření vznikají samečkům na dvou až třech prstech předních nohou rohovité, skoro černé mozoly.Tyto mozoly slouží k pevnému uchycení na hřbetě samičky. Samci totiž početně převažují nad samicemi a tak se často nezadaní samečci snaží soka z hřbetu samičky sundat.. Desítky bachratých žabáků se dvoří svým vyvoleným. Při páření objímá samec samici za jejíma předníma nohama a snaží se co nejrychleji ji oplodnit svým mlíčím. Samička klade až 10 000 vajíček ve velkých chomáčích mezi rostlinstvem stojatých vod. Jsou to dlouhé rosolovité šňůry, vždy tři až čtyři vajíčka vedle sebe. Každé vajíčko je chráněno souvislou želatinovou bílkovinnou blankou zabraňující zaplísnění. Asi za deset dní se z vajíček líhnou téměř černí pulci velcí pouze 5mm. Z našich žab jsou nejmenší. I u příbuzné ropuchy krátkonohé jsou pulci dlouzí až 8 mm.

třída	obojživelníci - Amphibia
řád	žáby - Ecaudata
čeleď	ropuchovití - Bufonidae
rod	ropucha - Bufo Laurenti, 1768
druh	ropucha obecná - Bufo bufo ( Linneaus, 1758)

MOTÝLICE OBECNÁ

Motýlice obecná - Calopteryx virgo (Linnaeus, 1758)
Patří do čeledi motýlicovitých - Calopterygidae.

Tělo je dlouhé 48 mm, přední křídlo 35 mm. Sameček se liší od samičky ve zbarvení těla a křídel. Létá pomalu, třepotavě, od června do září na březích mírně tekoucích potoků a řek, jejichž břehy jsou zarostlé rostlinstvem. Často usedá na pobřežní rostliny. Štíhlé larvy se zdržují na dně vod, obvykle mezi vodním rostlinstvem, kde číhají na drobné živočichy, jimiž se živí. Dýchají lístkovitými tracheálními žábry na konci zadečku. Je rozšířena po celé Evropě.

HLEMÝŽĎ ZAHRADNÍ

Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití a současně největší ulitnatý plž v Česku. Má žlutohnědou schránku s tmavými páskami. Dožívá se až šesti let, vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahrádkách. Zimu přečkává v půdě. Pohybuje se rychlostí až 5 m/h.

VZHLED

Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočitou ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32-50 mm a vysokou 30-50 mm. Tělo je však dlouhé asi 10 cm. Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž ten delší nese oči a ten kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Ústní otvor obsahuje uvnitř radulu. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou v plášti.

POTRAVA

Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly, denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Na rozdíl od mnoha jiných plžů dokáže trávit celulózu.

VÝVOJ A ROZMNOŽOVÁNÍ

Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou sám vyhrabal v zemi, 25-50 vajíček. Dožívá se pěti až sedmi let.

PŘEHRADA - LES KRÁLOVSTVÍ

Když se řekne přehrada, mnohý člověk si asi představí mohutné ošklivě šedé betonové monstrum jehož základní funkcí je zadržovat vodu. Avšak není tomu tak u přehrady na Labi nedaleko Dvora Králové zvané Les Království (je možné se setkat s názvy Těšnov, Bílá Třemešná). Tato přehrada dokonale spojuje technické řešení s estetickou stránkou stavby. Prvotní myšlenka přehrazení Labe se stala aktuální po roce 1897, kdy se údolí od Vrchlabí přes Dvůr Králové až k Pardubicím proměnilo díky obrovské povodni doslova v měsíční krajinu. Bylo proto rozhodnuto vystavět dvě říční hráze, které by zadržovaly náhlé přívalové vlny. Jedna byla vystavěna pod Špindlerovým Mlýnem a druhá - Les Království - v úzkém údolí řeky nad Dvorem Králové.

První přípravné práce na přehradě započaly roku 1903, kdy se začaly připravovat podklady pro zpracování projektu, který vypracovala firma Technické oddělení pro úpravu řek za vedení stavebního rady Ing. Josefa Plicka. Samotnou stavbu pak provedla firma Ing. J. V. Velflík (část stavební) - a firma Fanta & Jireš (část strojní). Stavební práce započaly v roce 1910 a trvaly po protažení stavby kvůli první světové válce až do roku 1920. Hráz přehrady je gravitační oblouková a jako materiálu bylo použito místního královédvorského pískovce. Návodní líc je tvořen řádkovým a vzdušní líc kyklopským zdivem. V základu je hráz široká 37 metrů a v koruně 7,2 metrů, její délka je pak v koruně 218 metrů a maximální výška nad základovou spárou je 41 metrů. Kromě hráze patří ještě k vodnímu dílu obtokové tunely, přelivy, výpusti a domek hrázného. Celkové náklady na vybudování vodního díla činil ve své době 4,7 milionu rakouských korun. Po zprovoznění hráze byly zjištěny značné průsaky do obtokových tunelů, proto byla v letech 1929 - 1930 vystavěna na levém břehu 182 metrů dlouhá ochranná zeď k zamezení průsaků, na kterou byla v letech 1937-1938 napojena kolmo do svahu betonová zeď. Tím byly průsaky v tomto místě odstraněny. Další utěsňování bylo provedeno v rámci generální opravy v letech 1952 - 1959, kdy byla provedena celková injektáž pravého obtokového tunelu. V rámci této generální rekonstrukce došlo také k opravě hrázové výpusti a přivaděče na elektrárnu a všech jejích vtokových elementů. Dále došlo ke změně původního uspořádání spodních výpustí na obtokových tunelech - tři výpusti u pravého obtokového tunelu byly zrušeny a tunel před pravou šoupátkovou šachtou pod domkem hrázného zabetonován. Díky své poloze v zalesněném údolí řeky Labe a svým architektonickým ztvárněním je přehrada jednou z nejkrásnějších v celé České republice a snad i proto byla v roce 1964 prohlášena národní technickou památkou.

HRÁZ
Max. výška 41,10 m
Koruna - šířka 7.2 m, délka 218 m
Pata - šířka 37 m
Poloměr křivosti - 200 m
Výšková úroveň koruny hráze - 327,71 m.n.m.
Objem hrázového tělesa 95 000 metrů krychlových
Max. hladina - 325,25 m.n.m.
Hladina ochranného ovladatelného prostoru - 323,80 m.n.m.
Hladina stálého nádržení - 308,00 m.n.m.
Spodní hrázová výpust - půměr 2000 mm s max. průtokovou kapacitou - 44,31 metrů kubických za sekundu
Tři výpusti v šachtě na levém obtoku - každá o průměru 1000 mm s max. celkovou průtokovou kapacitou - 44,31 metrů kubických za sekundu

SITUACE HRÁZE
Levý obtokový tunel - délka 276,17 m, příčný profil podkovitý s výškou 5,4 m
Pravý obtokový tunel - délka 263,5 m, příčný profil kruhový o průměru 6 m
Bezpečnostní přeliv - 5 polí - max. kapacita 71,57 metrů krychlových za sekundu - délka přelivné hrany 54,7 m
Bezpečnostní přeliv šachtový levý - max. kapacita 72,6 metrů krychlových za sekundu - délka přelivné hrany 21,56 m
Bezpečnostní přeliv šachtový pravý - max. kapacita 111,7 metrů krychlových za sekundu - délka přelivné hrany 33,63m

SITUACE NÁDRŽE
Jednotková vzdálenost umístění na Labi od státní hranice - 316,84 km.
Objem stálého nádržení - 0,9965 mil. metrů krychlových
Zásobní objem v období prosinec-duben - 2,0635 mil. metrů krychlových
Zásobní objem v období květen-listopad - 2,4685 mil. metrů krychlových
Ochranný prostor ovladatelný - 7,9803 mil. metrů krychlových
Ochranný prostor neovladatelný - 1,1783 mil. metrů krychlových
Celkový objem - 9,1586 mil. metrů krychlových
Délka nádrže (hladina při zásobním objemu) - 5080 m
Max. zatopená plocha - 90 ha

PASTVINSKÁ PŘEHRADA

Přehradní nádrž Pastviny byla vybudována na horním toku Divoké Orlice v letech 1933 -1938.
Přehradní jezero je asi 7 km dlouhé a jeho plocha je 110 ha. Přehradní hráz s hydroelektrárnou má výšku 43 m a délku 193 m. Z hráze je krásný pohled na vyrovnávací nádrž Nekoř a na přehradní vodní plochu. Přes přehradu vede silnice Vamberk - Králíky.
V létě přehradu využívají milovníci koupání, vodního lyžování, potápění a rybaření. Okolí Pastvinské přehrady poskytuje mnoho příležitostí pro turistiku a cykloturistiku. V zimě je v centru obce Pastviny v provozu lyžařský vlek a pro běžkaře jsou tady upravované běžecké tratě.

ZLATÝ POTOK - V ZÁMECKÉM PARKU V OPOČNĚ ZÁPAD SLUNCE NA JEDNÉ Z NAŠICH VÝPRAV NA LABI

VYCHÁZEJÍCÍ SLUNCE NAD ELEKTRÁRNOU V ALBRECHTICÍCH NAD ORLICÍ

TROCHA PRPĚLIVOSTI, HODINA ČEKÁNÍ A VÝSLEDEK...

ZAPADAJÍCÍ SLUNCE NAD RYBNÍKEM V HODĚČÍNĚ

JELEC TLOUŠŤ

KDE JEJ LOVIT

Jelec tloušť je velmi rozšířený a dosti hojný. Jelec tloušť prosperuje stejně dobře v cejnovém pásmu jako ve středním pásmu pstruha. Tloušť vyhledává místa, kde nachází úkryt, jako jsou kořeny, balvany, vodní porosty, převislé větve a různé naplavené překážky u břehů a na dně řečiště. Jelec tloušť je ryba, které vyhovuje téměř veškeré životní prostředí, hlavně s dostatkem potravy, ve které je také nevybíravý. V zimě a na jaře tloušťe hledáme v hlubokých tišinách blízko proudu, v létě téměř všude, ráno a večer blíže u břehu, přes den na volné, široké vodě. V zimě je tloušť pod ledovými okraji. Při odchodu ledů a při vysoké jarní vodě hledáme tlouště v klidných zátokách, v ústích přítoků a v odstavených ramenech. V té době se tloušť vyhýbá prudkým proudům.

Tloušťě lovíme kromě tuhé zimy po celý rok. Na jaře po vyčištění vody ve středně hlubokých úsecích s klidnou vodou, u dna. V době rojení chroustů a jepic je tloušť zcela při hladině. S příchodem léta se tloušť zdržuje v mělčinách blízko hlavního proudu, v zátokách a na vnitřních stranách oblouků. Za slunečných letních dnů blízko hladiny na volné vodě i v blízkosti břehů. S dalším oteplováním tloušť vyhledává dlouhodobě proudná místa. S příchodem zimy se tloušť stahuje pomalu do hlubin, kde na okrajích shání potravu. Tloušti berou nejlépe za tichého ranního rozbřesku a klidného podvečera, jinak je hledáme po celý den. Příznivé a nepříznivé okolnosti při braní tloušťů jsou shodné s tím, co platí pro většinu ryb.

NÁČINÍ A ZPŮSOB LOVU

Podle druhu nástrah a lovebního způsobu. Vlasec o tloušťce 0,25, háčky velikosti 3-10, jemně vyvážený a citlivý splávek, pro muškaření kónické návazce, zátěže, kulové plovátko. Na plavanou se splávkem i bez splávku pod hladinou a na hladině jen s lehkou zátěží k udržení nástrahy u dna. Na položenou se splávkem i bez splávku na různé nástrahy včetně živé nebo mrtvé rybky. Přívlač se třpytkou nebo mrtvou rybkou. Muškování suchou i mokrou muškou (tloušťovou). Dále na třepačku a vátou muškou.

VHODNÉ NÁSTRAHY

Na jaře žížaly dešťovky, žížaly hnojní, pijavky, larvy hmyzu, patentky. V létě chroust, luční koník, chleba i kůrky, bahýnko, pařené těsto, červi, hmyz a jeho larvy, brambory, kukuřice, hrách, těsto, těstoviny, sýr, první třešně. V pozdním létě a začátkem podzimu se používají stejné nástrahy jako v létě, navíc třešně, višně, švestky a jiné peckoviny, jeřabiny, menší živá i mrtvá rybka nebo její části, malá třpytka rotační nebo ledvinka, umělá muška na větším háčku. V zimě platí na tlouště živá i mrtvá rybka na plavanou, drůbeží střívka, kousky pouze drůbežích jater, vařená slanina a vepřová mícha. Osvědčuje se sýrová pasta a kostičky salámu. Z umělých nástrah jsou to štíhlý wobler, rapala, strímry (Ruzzi-Wuzzi a Mudler Minnow).

česky:  Jelec tloušť
        latinsky: Leuciscus cephalus
        rybářský slang: tloušťák, kleně
        čeleď: kaprovití

DETAIL HLAVY JELCE TLOUŠŤĚ

AMUR BÍLÝ

VÝSKYT ČR

Nepůvodní druh. Do ČR dovezen v 60. letech 20. století ze SSSR. Jeho domovem je Dálný východ střední a dolní tok řeky Amuru. Většinou byl vysazen do stojatých vod, odkud unikl i do řek. Větší málo proudné řeky, přehradní nádrže, rybníky a odstavná ramena.V teplém období se zdržuje při hladině v mělkých prohřátých porosty zarostlých zátokách, kde pro něj bývá dostatek rostlinné potravy. S blížící se zimním obdobím, se stahuje do hlubších vod, kde s ostatními kaprovitými rybami přezimuje.

POTRAVA

Je to výhradně býložravá ryba. Jen brzy z jara a pozdě na podzim je schopen při nedostatku rostlinné potravy přijímat i živočišnou. Jsou známy úlovky amurů na žížaly, párky, malé rybky.
ROZMNOŽOVÁNÍ

Amur se v našich podmínkách přirozeně nerozmnožuje. Vyskytuje se pouze tam, kde byl nebo je vysazován.

LOV

Loví se převážně na položenou a plavanou bez splávku i se splávkem.
NÁČINÍ

Pruty se používají pevné kaprové. Vlasec silnější s nosnotí 10kg a více. Robustnější navijáky s min. 300m silnějšího vlasce. Háčky pevné větší č 2-8.
NÁSTRAHY

Nejznámější a nejpoužívanější nástrahou při lovu amurů je kukuřice, rohlík a chleba.

česky: Amur bílý
   latinsky: Ctenopharyngodon idella
    rybářský slang: torpédo
   čeleď: kaprovití

DETAIL HLAVY AMURA BÍLÉHO

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra /L./)

Dosahuje délky 20 cm. Tělo je zavalité, hlava široká, zaokrouhlená, nozdry daleko od sebe. Za hlavou velké příušní žlázy. Ocas kratší než hlava a trup dohromady. Požírá slimáky, mnohonožky, hmyz a pavouky. Žije ve vlhkých listnatých lesích do 1000 m n. m., nejhojnější v teplých oblastech kolem potůčků a studánek.

Křižák pruhovaný - (Argiope bruennichi)

Velký pestře zbarvený pavouk, který je původem tropický, avšak vlivem globálního oteplování zdomácněl také v České republice. Na první pohled upoutá svým nezaměnitelným zbarvením, žlutými a černými pruhy.tento kousek byl nafocen v deltě řeky Pád (Itálie)

Carp team - CARPKAPR - Lov kaprů‚ lov sumců Stránka o rybaření

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra /L./)