Naše  výpravy   

Vycházka 

    

Itálie letní dovolená s Fishingholiday

Parádní dovolená na řece Pád s hausboatem neměla žádnou chybu.

Itálie-jarní kaprařina

Další Italská výprava Libora a Honzy  byla ve znamení kapra a to se také splnilo. Nádherné ryby  byli při chuti a tak se kluci vyřádili. Nejtěžší kapr výpravy byl uloven jak jinak než Liborem a měl krásných 17Kg 

Lov v korunách stromů

 V pátek 10.6 jsem se vydal na týdenní výpravu s kolegou Liborem a jeho přítelkyní Petrou na naši oblíbenou řeku. Jelikož tato řeka je pro nás trochu z ruky (250km) tak se vždy těšíme jako děti. Bohužel z radosti nás vyvedl již příjezd k řece. Všude kam oko dohlédlo, bylo spousta rybářů, pomalu jsme naše místa nepoznávali. Po ujetí zhruba 3km podél břehu se konečně ukázalo jediné volné místo a ač se nám již od počátku nelíbilo, nebylo zbytí a tak jsme se zde usadili. Voda byla plná vázek všude stromy a větve. Na první pohled se daly očekávat velké problémy a to jsme ještě netušily, co se nám skrývá pod hladinou. Libor si zvolil lovné místo ve zdánlivě snazší části našeho úseku, kde přeci jen nebylo nad hladinou tolik větví. Já se rozhodl a vlastně jsem byl i nucen se rozhodnout vnadit a chytat přímo ve vázkách. Libor nasadil své osvědčené značky a já měl možnost vyzkoušet zdarma zbrusu nové boilies firmy VCB které mi bylo zasláno den před odjezdem jednalo se o boilies s játry a sladký pomeranč. Což jsem rád přivítal, jelikož skoro vždy zkouším masové i sladké zároveň. Rozhodl jsem se vnadit po 1 kg před padlou korunu stromu a za padlou větví u protějšího břehu, po té dle záběrů dokrmovat. Libor si zavezl obě nástrahy do slibné tišinky kde montáže umístil na kolíček a patřičně zakrmil. Zatím co jsem se zabýval stavbou bivaku, se na mnou zakrmených místech začali objevovat kapři a jiné ryby což jsem s potěšením sledoval a zároveň jsem si pro sebe říkal, že do záběru chybí jen kousek. A taky tak bylo. Za necelé dvě hodiny od zavezení přišel záběr na játrák z druhého břehu. Vědom si vázek, jsem u prutu v cuku letu a silně přizvedávám, ryba jakoby zazmatkovala a objela viditelnou větev, tak jak jsem potřeboval, ale přesto cítím, že silon po něčem drhne. Kapr se dal po proudu dolů a vlasec se uvolnil. V té chvilce jsem zabral co nejvíce, aby vyjel na hladinu, což se na poprvé zdařilo i díky tomu, že to nebyl žádný obr. Kapra jsem pak v pohodě navedl do podběráku, změřil, vyfotil a ač měl jen 65cm měl jsem z něj velkou radost už, protože byl první a zároveň mi dodal důvěru k novému boilies. Znovu jsem dokrmil a do večera jsem měl ještě tři záběry na pomeranč, bohužel však ani jednu z ryb jsem nedokázal zdolat. Všechny tři jako přes kopírák hned po záběru zajížděli přímo pod strom a ač jsem seděl přímo u prutů, neměl jsem jedinou šanci to změnit. Záběr, jízda, zásek a háček ve stromě. Druhý den ráno přišel znovu záběr z protějšího břehu na játrové boilies. Opět se mi podařilo kapra přizvednout a chvilku ho cítit na udici v sekundě však zůstal někde váznout. Měl jsem chuť prut zahodit a tak nějak podvědomě jsem vytáhl asi dva metry šňůry z navijáku a prosebně koukal na místo kontaktu.Vrrrr, najednou se rozjela brzda a byl jsem zase ve hře. Bylo cítit, že ryba bude větší a tak jsem se snažil nevyvíjet až tolik odporu, ale zároveň již nedopustit návrat do vázek což se mi zdařilo. Libor s připraveným podběrákem pode mnou, již hlásil, že kapr je 85+.Po chvilce jsem ho také zahlédl. A dá se říci, v klidu dovedl až pod nohy. Jeden krátký únik proti proudu jsem hned stopl, kapr se stočil a zkusil to po proudu, cca po pěti metrech jsem ho otočil a zdálo se být  dobojováno, jelikož se vyvalil na hladinu. V tom jsem se ale spletl. Více méně nehybnou rybu jsem popotáhl proti proudu a do podběráku chybí 2 metry, kapr jen tak lehce pohnul hlavou a montáž vystřelila z vody. Pech! Po zbytek dne jsem měl ještě dalších několik záběrů, ale nebyl jsem schopen ryby ze stromů vytáhnout. Snad jediné co nás potěšilo, byla Liborova zdolaná parma 60cm. Na večer se mi udělalo natolik zle, že jsem začal uvažovat o odjezdu. Rýma, kašel a 39 horečka mě položila tak rychle, že jsem vlastně od večera do druhého dne poledne ležel v zimnicích a neměl chuť ani nahodit natož zavážet. Libor mezi tím přešel na boilies od VCB a dočkal se prvních záběrů, ale nevedlo se mu o nic lépe jak mě. Hned první jízda skončila přeříznutím silonu o průměru 0,45mm. Kolem druhé odpoledne jsem začal balit a i když smutný, že musím končit, těšil jsem se domů do postele. Libor s Petrou zůstaly, avšak mimo záběrů které skončily ve větvích, se ničeho nedočkaly. Snad příště uděláme reparát.

     

Labe - květen

3,5 dne na Labi nevydalo žádný zázrak. Již při odjezdu se dalo očekávat, že při změně počasí a rychlém ochlazení budou záběry od kaprů spíše sci-fi, ale i tak se podařilo z minima vytěžit maximum. Odměnou za hodiny v bivaku při neustálém děšti a zimě byli kapři 70,74,75,cm. Když vysvitlo slunko krátily jsme si chvíle feederem na ten to bralo celkem dobře a tak se dá mluvit o vcelku vydařeném prodlouženém víkendu.

                                                                Pád 2011

                               První letošní výprava na řeku Pád se Liborovi zdařila a výsledkem byli sumci 225cm a Tlouštík 183cm

Kapří sprint.

Jednoho krásného červencového dne roku 2010 jsme se vypravily s rybářským kolegou Liborem a našimi přítelkyněmi k řece Dyji. Naše výprava byla naplánována na 7 dní s tím, že se k nám připojí náš kamarád Honza. Honza který je tamní nám předem vybral několik možných lovných míst, které jsme předem prozkoumali pomocí google earth. Po dvou hodinách strávených na D1 a dobrém obědě jsme se konečně dostali k řece. S místy jsme měli velké štěstí, jelikož ani jedno nebylo obsazeno a my tak měli možnost výběru i ve skutečnosti. Flek který se nám již předem na mapě zdál nejlepší zvítězil i v reálu. Jediné co bylo opravdu nepříjemné, bylo,že díky povodni která tu proběhla před třemi týdny, tu byli tisícovky komárů a s nimi i stovky štípanců. Po postavení bivaků a vybalení náčiní jsem pomalu nepoznal vlastní přítelkyni,která byla poštípaná po tváři tak,že vypadala jak nějaké hororové monstrum. Z tohoto důvodu jsme usoudily, že jeden repelent je opravdu málo a narychlo jsme koupily další dva a fenistil na opuchlé štípance mé polovičky. Lovná místa jsme si rozdělily tak,že já byl nalevo po proudu dolů,Honza ve středu a Libor na pravo proti proudu kde měl více možností a místa pro lov sumce i kapra zároveň. Mé místo bylo v bodu kde se řeka stáčela mírně doleva a při břehu se tvořily tišiny pod větvemi keřů, hloubka zde byla od tří do pěti metrů hned pod keři. Něco mi říkalo abych to tu zkusil a tak se také stalo a zůstalo u toho až do odjezdu. Hned první večer přišel záběr Honzovi ze středu řeky a byli jsme svědky parádního souboje který trval skoro deset minut. Do poslední chvíle nebylo jasné co je na udici jediné co jsme všichni věděli, že to nebude žádné miminko, protože výpady a úniky byli opravdu silné a ryba se nedala nijak dostat k hladině k čemuž využívala a silný proud řeky. Po adrenalinových deseti minutách se u břehu objevil nádherný kapr. Libor, jak je jeho oblibou hned tipoval. Odhadoval kapra na devadesát cm a od pravdy byl jen kousek. Kapr měl poctivých 87cm a měl zvláštně zaoblenou hlavu. Po nafocení byl puštěn zpět a já s Liborem jsme byli plni nadějí na podobný úlovek.Druhý den nemůžu dospat a sedím u kávy při krásném letním ránu. Opary mlhy která stoupá z řeky, paprsky slunce dopadající na ranní rosu a zpěv ptactva mne přivádí k myšlence na foťák a stativ. Po sestavení vybírám místa k focení, když tu najednou se rozbzučí můj hlásič. Neváhám ani vteřinu a klopýtám přes kořeny statného dubu který nám slouží jako přírodní megaslunečník, poslední dva kroky vybírám jen tak tak a za následek je rána do mého stojanu holení ale prut už držím, to je hlavní. Zásek sedí ryba však letí po proudu jak šílená. Odhaduji její únik na dobrých 60 metrů a se strachem se snažím ji zbrzdit což se mi v vzápětí nevyplácí jelikož se vyřízla hned jak jsem po prvé zapumpoval. S hrozným zklamáním a bez nového náhozu si jdu sednout a chuť fotit mne také přechází. Po čtvrthodině prut znovu přehazuji a rozebírám svůj zážitek s klukama kteří mezi tím také vstali. Zhruba za hodinu přichází opět záběr na ten samí prut. Tentokrát dobíhám hladce bez zakopnutí avšak je mi to skoro k ničemu, protože souboj má podobný průběh s tím,že tentokrát mi kapr navíc urval cca 50 metrů odhozové šňůry přímo ve spojovém uzlu se silonem. Začal jsem být opravdu nešťastný a nechápal jsem jak se tohle může přihodit během dvou hodin. Tolik smůly najednou jsem na rybách ještě nezažil a to nebyl konec, protože za pár minut se mi vyřízl kapr i z druhého prutu. Tento nezdar a hlavně lítost nad kaprem který tam někde za sebou bude tahat 5O metrů pletenky,mne dovedla k rozhodnutí obě udice kompletně předělat. Našel jsem ty největší háčky které jsem měl a jal se je navazovat na šokovku. Na jednu udici jsem dal 100m pletenky na 22Kg a na druhý prut jsem nasadil jen cívku se silonem o průměru 35mm.Další náhradní cívku jsem také opatřil sty metry pletenky kdyby pokus se silonem nestačil. Večer se mi povedlo zdolat prvního kapra 73cm který neměl sice takovou sílu jako ryby z předešlých záběrů. avšak dravost proudu řeky využíval také bravurně. Voda byla po povodni obzvláště rozprouděná a i tohoto kapra dostat ke břehu proti proudu byl téměř silácký kousek. Další ráno opět zabodoval Honza i já. Liborovi se nevedlo a byl vcelku rozladěný ze svého místa, které se mu zdálo nevhodné pro lov kaprů a začal si hrát s myšlenkou jak nejlépe umístit boilies u druhého břehu. Společnými myšlenkami jsme dospěli k závěru,že se pokusíme udělat kapří trhačku která bude fungovat stejně jako trhačka na sumce. Boilies na udici bez olova Libor zaplaval k protějšímu břehu, kde kmenový vlasec přivázal slabou patnáctkou o rákosí a boilies uložil těsně ke břehu. Kolem něj rozsypal pár dalších kuliček, ještě vypnout vlasec nad hladinu a trhačka byla nachystána. Musím říci,že jsme po té ještě dlouho rozebíraly jestli toto může fungovat a čím více jsme o tom mluvili, tím více se nám to zdálo jako dobrý nápad. Další ráno jsem se rozhodl krmit a chytat úplně pod břehem na oba pruty. Mou výhodou bylo to, že břeh pod mojím tripodem byl skoro tři metry nad hladinou takže v krmném místě byl relativně klid. Toto rozhodnutí jsem udělal hlavně proto abych byl s rybou co nejrychleji v kontaktu a záhy se mi to vyplatilo. To záhy netrvalo ani dvě hodiny, kdy přišel záběr který jsem dříve viděl než slyšel. Špička mého levého prutu se začala pomaličku ohýbat a já startoval okamžitě z křesla když se rozezněl hlásič stačilo se jen natáhnout po prutu. Kapr to rozjel opět po proudu a já němě sledoval šíp který se tvořil na hladině od silonu který rozřezával vodu neskutečnou rychlostí. Snad z respektu nebo obav z vyříznutí jsem dosekl jen lehce a pomaličku jsem dotahoval brzdu. Kapra to moc nezajímalo frčel si to dál po proudu a přede mnou bylo rozhodnutí buď čekat jestli nezmění směr a nebo zapumpovat. Druhá možnost byla ta co jsem udělal, jenže jsem pozapomněl,že kapr je na udici na které je jen silon bez odhozovky, takže to co jsem od toho očekával nepřišlo a kapr si to šinul pořád po proudu a tak jsem zabral znovu a dvakrát. Tentokrát se mé snažení proměnilo v úspěch a kapr se otočil na hladině a já jen s úžasem koukal jak daleko se během pár vteřin dostal. Odhadem dobrých padesát metrů mne dělilo od ryby, která byla zaseknuta téměř po sebrání nástrahy. Ryba po změně směru plavala v celku klidně ke mě a já jen pomalu podle její rychlosti dovíjel. Když už byla na mé úrovni a vypadalo to jako by chtěla jet dalších x metrů ode mne proti proudu,začal jsem pumpovat a navíjet. Kapr se zastavil a jezdil mi přímo pod nohama v hloubce několika metrů a k hladině se mu moc nechtělo, to trvalo dobrých pět minut. Vždy sjel pár metrů po proudu a já ho dotáhl zase pod nohy. Nakonec se samím vysílením položil na hladinu a ukázal se nám v plné kráse. Libor ho bravurně podebral a ohodnotil ho na 87cm což byla přesná trefa. Kapr byl spíše říčního typu a tak vážil kolem 14Kg to mu však neubíralo na kráse a už vůbec ne na mé radosti. Po fotodokumentaci a vypuštění se náš rozhovor svezl opět na Liborovu kapří trhačku.Libor se rozhodl umístit tímto způsobem i druhou udici s tím, že boilies bude plavat podél rákosu cca 30cm nad dnem. Honza kamsi odjel a zbytek našeho osazenstva šel brzy spát. Kolem jedenácté v noci se rozezvučel konečně Liborův hlásič a následovalo vcelku dlouhé zdolávání jelikož ryba opět sjela po proudu dosti daleko. Vše dobře dopadlo a Libča kapra dovedl do podběráku. Ani nevím jestli měl Libor větší radost z ryby nebo z toho,že se nám povedlo kapra přelstít pomocí té trhačky. Každopádně se povedlo a já mu pogratuloval k super zážitku. Ráno měl Libor další záběr na trhačku a povedl se mu další kapr kolem 80cm byl vyloženě nízký a vážil něco přes 11Kg. Já i Honzik jsme do koce týdne svedli ještě několik soubojů s kapry od 70 do 83cm a vyřízlo se několik dalších. Ryby s pomocí proudu byli opravdu moc rychlé a bylo celkem složité je zastavovat. Několik let jsem používal sestavy výhradně s odhozovou pletenkou, ale na kapra v proudu jak jsem zjistil je nejlepší jen silon bez pletenky. Jeho pružnost v této situaci byla k nezaplacení a příště již nebudu váhat tuto sestavu používat. Liborova trhačka je další z fíglů který nás obohatil o zkušenost jak lze kapra přimět k záběru. Za nejkrásnější rybu této výpravy bych zvolil mou parmičku 63cm které zachutnal monsterkrab z té jsem měl opravdu velikou radost. Nakonec bych chtěl poděkovat Honzovi za dobrý tip na místo a našim přítelkyním které si s komáry užily opravdu muka.

                                                                                                                                                                                                                                        Zdeněk

Výprava na Pád očima rybářky

Je 5 května 7.30 ráno a nadešel den odjezdu na naši oblíbenou Italskou řeku Pád.  Chystám se tam s přítelem Liborem již po čtvrté,

kdežto pro něj je to výprava v pořadí již osmá. Tentokrát s námi dva pádští nováčci Petr a Karel, kteří zatím nemají s lovem sumců moc zkušeností a tak se velmi těší. Já ale mnoho nadšení nesdílím, jelikož předpověď na nadcházejících deset dnů,je trvalý déšť a chladné počasí,což není dobré pro pobyt, natož pak pro úspěšný lov sumce. Po snídani přichází na poradu kamarád Zdeněk, který jede souběžně s námi druhým vozem  s team kolegou Martinem hlavně na lov kaprů. Zdeněk nese špatné zprávy. V internetové diskuzi se dozvěděl, že několik českých rybářů spěšně opouští řeku pro neúnosné počasí a prudké zvedání hladiny toku. Zvažujeme tedy, jestli výpravu v tomto termínu vůbec uskutečnit. Mě se příliš nechce, hlavně z důvodů mého zaměstnání, kde se každé vybrané volno musí nadělávat.Laicky řečeno že 12 dní volna znamená pracovat 12 dní v kuse po třinácti hodinách denně na nohou za barem. Z tohoto důvodu vždy velmi  zvažuji,jestli se někam vydat aby to stálo za to. Libor se Zdeňkem,kteří s dovolenou problém nemají jsou plní optimismu,takže po krátké diskuzi se rozhoduji,že výpravu neopouštím a nezbývá jen doufat, že to za to stát bude. Zbývá už jen dobalit pár drobností a dokoupit potravinové zásoby. Mezi tímto se jako vždy stačím třikráte pohádat s Liborem jako při každé výpravě.Než stačíme naložit auta, jsmejiž všichni mokří jelikož i v Čechách jsou trvalé deště.Nasedáme a vyrážíme směr ,,slunná Itálie"Cesta utíká docela rychle a po přejetí Rakousko-Italského přechodu nás vítá pořádný přívalový déšť. Moje nálada je na bodu mrazu. Ovšem po ujetí dalších kilometrů se během dopoledne vyklube sluníčko. Itálie opět překvapila.Jedem vyzvednout povolenky ,které máme zajištěné v městečku Ariano  při té příležitosti se jdeme  podívat k přilehlému rameni řeky Pád které nese název Goro. Toto rameno patří k nejklidnějším ramenům a je vhodné pro pohodové rybaření. Toto však tento den neplatilo. Jen prvním pohledem  nás všechny zděsilo množství nečistot a hlavně Obrovský proud toku o barvě vody, která spíše připomínala bahenní lázně se  nebudu ani rozšiřovat.Je nám tedy jasné, že hlavní tok i s rameny je tentokráte  nechytatelný a proto se rozhodujeme pro jeden z kanálů. Máme veliké štěstí, protože naše vytipované místo z předešlé výpravy je volné. Stejně tak jako flek vzdálený cca 500 metrů na kterém se utábořili naši kapraři Zdeněk a Martin. Není nač čekat a i když nám počasí zatím přeje raději v rychlosti stavíme tábor.Po cestě jsme unavení a tak nijak moc nevymýšlíme a nastražujeme pár prutů s koupenými úhoři s tím, že opravdu lovit začneme až druhý den. Spát jdeme brzy takřka hned po večeři. Ráno kluci vyjíždí na vodu nastražit další bójky poblíže našeho břehu neboť dno je zde rovnoměrné, takže zajímavá místa vlastně neexistují. Středem kanálu proplují občas lodě,takže jinde než skoro pod nohama lovit ani nejde. Vše je připraveno,sumci můžou začít brát. Tak si to alespoň představují naši nováčci. Narozdíl od toho zbožného přání,se ale 3 dny nic zajímavého neděje. Zatím přišlo jen pár neproměněných záběrů na můj a Liborův prut. Už mám dost,dost těchto hrátek od sumčích dorostenců,tak se při dalším záběru opřu do záseku s takovou razancí, že urvu trhačku a prut obrovským švihem letí přímo mezi mé oči.Jelikož mám nandanou čelovku, která byla v tu chvíli už nepoužitelná,zdobí mne boule rovnou dvě. Jedna od prutu a druhá od rozbité čelovky. Kluci ze mě mají pochopitelně srandu a já si připadám jako to největší nemehlo z večerníčku Pat a Mat. Další den se už Liborovi nezdá nástražní úhoř na mém levém prutu,který tam je od úplného začátku lovu a chce mi ho vyměnit za cejnka. Já s ním však rezolutně nesouhlasím  a narozdíl od něj úhořům věřím a zůstává po mém s tím, že mi Libor jen upravil hloubku v které se úhoř bude pohybovat.Doposud  byl úhoř cca metr nad dnem ovšem všechny záběry přišly z hladiny a tak si prosím  umístit úhoříka  lehce pod hladinu. Přichází večer a Karel zdolává sumčisko 89cm. Alespoň takového bych si také přála, jelikož můj největší úlovek je doposud 82cm. Trochu tedy skřípu zubama, ale gratuluji mu,jakožto k prvnímu úlovku. O chvilku později se konečně dočkám dalšího záběru, tentokrát zasekávám bez újmy na svém zdraví a na druhém konci cítím tah.O chvilku později je na břehu spolu se mnou i sumík 101cm. Mám ohromnou radost a tentokrát skřípou zuby Karlosovi. Rychle fotku na památku a při pouštění s obligátní větou "pošli dědu" se s sumíkem loučím.Tím dědou vždy myslím nějakeho fešáka kolem 130cm kterého bych myslím v klidu dokázala zdolat.No, možná i 150cm, ale to už bych si netroufala říct,že proběhne v klidu a i se mi zdá troufalé chtít hned překonat můj os.rekord o tolik. Všichni jsme rádi,že se smůla protrhla a na kanále se nám začíná líbit. Jen Petra to příliš nebaví,protože je zatím bez slušné ryby a ze svého hausbótu na Slapech je zvyklí na klidnější rybolov bez proudu.Ovšem nevzdává se a na případný úspěch se každý večer vydatně posiluje moravským vínkem. Ráno je potřeba doplnit potraviny a nachytat další nástražky, Libor s Karlem odjíždí na nákup a my s Petrem se zhošťujeme druhého úkolu.Mezi lovem bilancujeme uběhlé dny.Nakonec musíme konstatovat, že vzhledem k předpovědi počasí se nám počasí velice vyvedlo. Je sice hodně proměnlivé,ale dostává se nám i hodně sluníčka.O srandu také není nouze a večerní posezení u prutů nemá chybu,jediné co nám chybí je pořádný úlovek.Když se kluci vrací z nákupu,jedou zkontrolovat bójky pro večerní lov. Právě ve chvíli,kdy mění rybu u nejvzdálenější bóje v pravo,se na mém levém prutu začínají ďít věci! Zatím co já si v klidu sedím v křesílku a pokuřuji začíná cinkat rolnička v zápětí se prut prudce ohýbá a narovná v té chvilce prdla i trhačka a prut se klaní k vodě. Pohazuji cigaretu ani nevím kam a dobíhám ke stojanu,bleskurychle mám prut v ruce a zasekávám. Zásek sedí a na druhém konci  cítím rybu a nezdá se mi zrovna malá. O pár vteřin později tah ryby polevuje. Vyhákl se, myslím si a zklamaně volám na kluky,že ryba je asi fuč. Je mi však ale divné,že nikde nevyplavala kačena. On pluje ke mně! Mi prolítlo hlavou a horečně domotávám šňůru. Náhle a hlavně překvapivě přichází  kopanec do šňůry a ihned po něm ohromující tah. Tento výpad je pro mne tak brutální,že mám co dělat abych prut nepustila. Když se ryba konečně zastavuje  vkládám si prut přímo mezi nohy abych mohla odolávat tomu co ještě může přijít. Snažím se pumpovat ze všech sil,ale vypadá to,že sumec jich má mnohem více. Nenechává si nic líbit a opětovným brutálním tahem si bere pracně namotané metry zpět.

 Návrat na Kanál

 Dne 5.5 i přes nepříznivou předpověď počasí znovu vyrážíme do Itálie.  Na rybářských serverech se píše o tom, jak a kdo unikal od vody a jak bude pršet  nejméně 14 dní v kuse. S představou rozvodněného Pádu a zavřených bivaků nakonec  přemlouváme k odjezdu i Petru, která právě kvůli předpovědi počasí nechtěla jet. Na druhý den vyzvedáváme povolenky a zjišťujeme, že i větší ramena řeky Pád jsou nechytatelné a tak po krátké poradě volíme odjezd na kanál kde jsme si minulé léto dobře zachytali. Nutno říci, že Itálie nás přivítala vcelku slunným počasím a tak i vybalování bylo veselejší než jsme čekali. Já s Martinem zůstáváme na jednom z menších míst k bivakování. Libor s Petrou a dva Pádští nováčci Pedro s Karlem mají tábor asi 200metrů od nás. Po vybalení a odpočinkové kávě se pouštíme do rybářské rutiny. Jelikož už z léta víme, že zde nemá smysl zavážet krmíme plošně od středu kanálu k našemu břehu. Na první zákrm padlo cca 5kg pelet z Martinovy dílny a a zhruba 2kg boilies. Na Liborovém fleku po nezbytném nafeederování nástražek kluci zavážejí bójky na sumce. Druhý den po zakrmení přichází Martinovi první záběr a první kapřík je na podložce, má 82 centimetrů a nutno říci, že nám do žil napumpoval novou krev a hned po vypuštění krasavce  dostřelujeme pelety. Zhruba hodinku po tomto záběru se znovu rozezvučel Martinův signalizátor

a tentokrát byl souboj o něco delší a kapr zrovna tak. Už při zdolávání se mi zdálo, že bude mít Marťas nový osobáček a také tomu tak bylo. Kapr byl sice vyloženě říčního typu, ale měřil úctyhodných 93cm a vážil zhruba 12Kg. Po gratulaci jsem byl rád, že jsme výpravu nevzdali a myslím,  že i Martin. U Libora se povedlo zdolat prvního menšího sumce a ten den se již nic nestalo. Počasí nám přálo i když bylo proměnlivé jak kapří chuť k jídlu. Chvilku pršelo, chvilku pražilo slunce a z bezvětrného dne byl větrný a my se pomalu nestíhali převlékat a svlékat. Další den se klukům povedlo vyvábit malého sumíka a i mě to začalo jezdit. První můj kapr měl 77cm a byl to nádherný řádkáč, vzápětí po něm přišel šupi kolem 80cm. Na večer pak přišel další řádkáč který mne moc potěšil, měřil rovných 89cm. V té chvíly jsem byl z výpravou už absolutně spokojen a to jsem netušil, že se na mne ještě ten den usměje štěstí v podobě sumíka 90cm. Od tohoto dne se lovecké štěstíčko přelévalo z jednoho na druhého a i Petra zabodovala v podobě sumíka kolem metru. Jediný kdo byl smolařem, byl Pedro a i když se Libor snažil mu na bójky umísťovat ty nejlepší cejny a zbytek výpravy mu držel palce nebylo to nic platné. Nutno podotknout, že Pedro byl na takovéto výpravě prvně a jelikož je zvyklí chytat na stojáku a na Slapech kde má Hausbot, bylo pro něj chytání v proměnlivém proudu kde se neudržela ani 150ka olovo dosti složité. Nakonec si alespoň slušně zafeederoval a věřím, že příště tu smůlu prolomí. Výprava se pomalu chýlila ke konci a úlovků v podobě kaprů a sumíků nám pomalu přibývalo,

avšak větší jak Martinův 93cm už žádný nebyl. Za to na druhém  místě se začali ďít věci!

 

   Pád 2010 aneb Italské monstrum

 Je 2 dubna 2010  večer a po několika odkladech a jiných lapáliích konečně vyrážíme s parťákem Jardou na první letošní výpravu za sumci a kapry na Italskou řeku Po. Bez problémů míjíme alpy a zbytek cesty nám utekl jak voda.Po nezbytném obstarání povolenek v Arianu nabíráme směr na jedno z mnoha ramen řeky Pád. Na tomto rameni již osm dní loví naši přátelé Radek Milan a Václav a tak víme,že sumci jsou celkem při chuti Kluci mají chycené sumce 127,183,206 a ráno těsně před naším příjezdem přidávají krasavce 208cm.To nás velmi motivuje, protože navíc občas berou i kapři a nejdelší chycený měl 98cm a váhu cca 15Kg.Už dávno před odjezdem jsem měl vytipovaný flek a při příjezdu na místo se mi velmi ulevilo, protože na místě nikdo nebyl, což je v poslední době v Československé kolonii v deltě Pádu velká klika. Poté přišlo na řadu v mém případě pokaždé velmi chaotické vybalování věcí a stavění tábora. Naštěstí jsem tentokrát nic podstatného doma nezapomněl. Konečně je vše hotovo a můžeme chystat pruty k večernímu vyvážení. Máme však problém s nástražními rybami, neboť cejni několik hodin nejeví o naše nástrahy zájem a místní úhoře jsme si bohužel obstarat zapomněli. Z této kaše nás však v zápětí vytahuje Milan s Václavem, kteří právě končí výpravu a za krabičku cigaret nám přenechávají asi patnáct cca třiceticentimetrových kapříků. Po tomto směnném obchodě už není na co čekat a proto zavážíme s Jardou zatím každý po dvou prutech na předem vytipovaná místa. Následuje řádný zákrm a v zápětí letí do vody čtyři kaprové montáže. Vše je tedy připraveno a po chutné večeři od šéfkuchaře Jarouše si po nekonečně dlouhé zimě můžeme v klidu vychutnávat nádhernou první jarní noc. Zůstávám však v klidu jelikož jsem ještě nikdy v první noc výpravy žádného sumce neulovil. Z omylu mne však vyvádí lehké cinknutí rolničky na Jardově prutu. Jakmile se prut následně ohne, připravený Jarda bleskurychle zasekává. Jarouš snad ani neumí při zdolávání chybovat a tak se během krátké doby u břehu plácá zhruba devadesáti centimetrové sumčí miminko. Možná si řeknete, že nic moc, ale vzhledem k naší krátké přítomnosti nám i takováto menší ryba dává velké naděje, že vousáči koušou. Do rána se již  nic zvláštního nedělo. Ráno se rozhodujeme vyvézt každý po jednom prutu na zajímavá místa u protějšího břehu. Kvůli pohybu lodí vedeme šňůry v šestimetrové výšce ve větvích stromů. Těmto místům hodně věřím, a proto se nemohu dočkat večera, kdy je větší šance na sumčí atak. K mé nelibosti začíná silně pršet a nic nenaznačuje, že by mělo brzy přestat. Sumci v dešti zpravidla moc aktivní nebývají a tak mám pocit marnosti z toho, že pracné vyvazování u protějšího břehu nebude k ničemu. Jarda to vzdává a jde chrupat,  chrupe až dost a já dostávám strach, že se sumci našemu místu budou zdaleka vyhýbat. Myslím si, že ještě chvilku vydržím než zalezu také. Mám, ale strach z toho, že v takovém dešti nebudou slyšet naše rolničky. Už už se chystám jít spát a provádím poslední kontrolu prutů a v tom se jeden z nich rázně ohne, Stihnu ještě křiknout na Jardu,že mám záběr a zasazuji dva záseky.Cítím na prutu slušnou rybu a vzhledem k tomu,že trhačka z dvakrát přeložené pětačtyřicítky stále drží, naskakujeme spolu s rozespalým parťákem do mého fungl nového člunu. Vyrážíme směrem k rybě a když jsme téměř na dosah, sumec zajíždí pod člun, v ten moment se ozve podezřelé syčení prudce ucházejícího vzduchu. Myslíme si, že člun se protrhl hákem a tak Jarda začíná vybalovat záchranou vestu a suše konstatuje,že nás čeká utonutí. Odvětím stejně suše, že nyní je nejdůležitější sumec a topit se můžeme potom. Vrazím mu prut do ruky a sám chytám nad hladinou návazcovou šňůru a přitahuji sumce k hladině. V zápětí se u člunu  převalí krásná ryba odhadem 150cm a na první pokus chytám čelist a vtahuji sumce do vypouštějícího se člunu. Na břehu bereme krasavci míry, jež činí 162cm a ač nerad tak vážu sumce na gumu k rannímu focení, jelikož si myslím, že takováto ryba už stojí za pěkný snímek. Ještě rychle zavážím nového kapříka a promočený na kost se ukládám do spacáku, kde se zahřeji a vstřebávám předchozí zážitky.Ráno sumce fofrem fotíme a pouštíme v pořádku zpět do řeky a říkám si,že kdybych už nic nechytl tak stejně budu mít krásnou zahájenou. Jdu zkontrolovat stav plavidla a s úlevou zjišťuji, že jsme v noci jen nohou ukopli uzávěr nafukovacího kýlu a to vysvětluje noční ucházení vzduchu. Sděluji Jardovi, že utopení nehrozilo a oba máme radost, že naše plovoucí základna nám bude sloužit po zbytek výpravy. Začínají nám při břehu brát dobře cejni a tak se rozhodujeme vyměnit menší kapříky za větší cejny. Kapři zatím na naše krmná místa nenarazili, ale nic nevzdáváme a poctivě dvakrát denně kobrou nastřelujeme velké množství boilies. Je čas doplnit zásoby a tak parťák jede na nákup do přilehlého městečka. Zůstávám na místě sám a tak samozřejmě přichází záběr na kamarádův prut vyvezený do strany při našem břehu. Sekám a trhačka drží i když ryba je na prutu, vím, že není extra velká a ani moc nevyvádí tak dávám prut zpátky do držáku a z mého přemýšlení co dál mne vyvedl zvuk Jardova vozu a tak se mi ulevuje. Parťák vyskakuje z auta ve stylu agenta 007, chápe se prutu a zkušeně zdolává zhruba patnáctikilového fouse. Uděláme dvě rychlé fotky a pouštíme rybu právě včas, kdy Jardův druhý prut znovu boduje. Zdolávání je podobné, ale ryba je o deset centimetrů delší avšak štíhlejší, pěkných 136cm. Opět foto a pouštění. Máme dobrou náladu a Jarda rychle převáží  své pruty pro případ dalších denních záběrů. V podvečer se zastavuje na kus řeči kolega z Kolína který chytá pár kilometrů proti proudu, protože se přizná, že má velmi kladný vztah k destilátům dáváme mu na cestu kamarádovu slivovici, kterou já nepiji a Jarda mě s ní původně hodlal mile překvapit. Kolega co měl mírně upito nás opouští. Po jeho odchodu se prudce ohne a okamžitě narovná prut z místa, kterému, tajně věřím a proto je zde nastražen opravdu velký cejn a trhačka je zhotovena z dvojité pětačtyřicítky o nosnosti 27Kg.Tak to bude strom jak prase, napadá mě v první chvíly vzhledem k proplouvajícím stromům které čas od času projíždí kolem nás. Domotávám a pro jistotu stejně sekám. Cítím mrtvou váhu a už se vidím jako čerstvý majitel přímořské zpracovny dřeva. V té chvíly ještě nevím jak moc se pletu, na prutu je totiž něco co zatím nemá tušení, že začalo zdolávání. Poté  co cítím pomalí, ale důrazný pohyb v prutu už tuším,že na druhém konci nebude žádný prcek. Sumec se nechává bez problémů přivézt až ke břehu kde je vracák se sedmi metrovou hloubkou a teprve teď  demonstruje svoji sílu. I když zůstává v klidu nedá se odlepit ode dna a vypadá to jako by byl ve vázce. V té však není, protože znenadání vyráží dopředu a bere si asi deset metrů šňůry.Nesmím ho pustit do hlavního proudu honí se mi hlavou spolu s myšlenkami a obavami ze ztráty tak těžké ryby, o které vím, že jsem na udici ještě neměl. V zápalu boje si všímám, že kolega obdarovaný naší slivovicí, kterou už pravděpodobně potrestal, naskakuje na protějším břehu s ještě více upraveným kolegou do lodi a vydávají se nám spolu s hlasitým hlaholem na nezbytnou pomoc. Pokouším se volat ať nejezdí, že motor sumce poplaší což zustává nevyslyšeno  a pomocníci plnou parou a řádně pod parou dorážejí k našemu břehu. Ty krááávo to bude nejmíň velryba to já poznám, moudře praví veselejší z posádky. Musíš k nám do lodi jinak ho nevytáhneš radí druhý. Po dlouhém zvažování dobrých rad zůstávám na břehu kde je pevná půda pod nohama a nehrozí chyba jednoho z     kapitánů. Štěstí mi přeje a tak asi po dalších patnácti minutách neskutečné

přetahované Jarda plácá unaveného ,,sumíka"po monstrózní palici. Sumec se nedá lehce chytit za čelist jelikož ta je ohromná. Teď teprve poprosíme naše milé pomocníky kteří se mezi tím již stejně vylodili aby nám pomohli vytáhnout monstrrybu na plachtu nedaleko břehu. Ve čtyřech jsme to zvládli i díky tomu, že byl zrovna příliv a břeh nebyl vysoký. Vyndávám sumci trojhák a je čas vzít míru. Ještě předtím padnu na kolena a řvu jako šílenec. Jó! jóóó! jóóóóó! Poprosím Jardu aby mne štípl a po ujištění, že bdím beru metr a přikládám ho ke konci sumčího ocasu širokému okolo třiceti centimetrů. Druhý konec si bere na starost jeden z návštěvníků a hlásí neuvěřitelných 249cm všímám si však, že na můj vkus až moc ohýbá metr okolo spodní čelisti. Proto raději měříme s Jardou a i bez tohoto vylepšení se shodujeme na úžasných 244 centimetrech. Váhu máme do sto kilo a slabou plachtu proto se rozhoduji pořídit pár fotek a giganta pustit. Vzhledem k mím 97 kilogramům a poměru k sumcovu tělu si troufám odhadnout váhu okolo 100Kg. Nevím jestli méně nebo více v podstatě mi na tom ani nezáleží. Monstrum to bylo každopádně a co mě těší nejvíc, tak krom poranění ocasu od šňůry byl velmi živý sumec vrácen do 15 minut vodě, kde mi řádně proplesknul ocasem můj šťastný obličej. Jen pro pořádek rybu nikdo ani nezvedal ani jinak netahal jen na plachtě na břeh a zpátky. Za monstrem se definitivně zavřela voda a já vyzívám Jardu ať si na šťastné místo vyveze jeden z jeho prutů. Neumím si totiž představit, že bych dokázal v tentýž den ještě něco zdolat. Zbývají nám dva dny z výpravy a já si už jen užívám zbytek pobytu a nemůže mne rozházet už ani to,že jsme doposud neviděli ani jednoho kapra. Štěstí má nakonec i parťák Jarda, který poslední noc dostává napřed sumíka kolem metru, ale v zápětí boduje svým novým osobákem 161cm a 35 kilogramů. Ráno fotíme, pouštíme a pro samou radost nám nevadí ani neoblíbené balení. Kolem oběda opouštíme deltu této krásné řeky, kterou budu mít už na věky hluboko vrytou ve svém srdci. Cesta proběhla v pohodě, jsme zpátky a doufáme, že se co nejdřív na Pád zase vrátíme. Přeji všem slušným rybářům podobný zážitek. 

 

                                                                                                                                                                                                                                                    Libor Hrdý

Lov na dirkách Jirčany

 Leden jakožto vyloženě zimní měsíc je k lovu krajně nepříznivá doba. Přesto asi jako každý zapálený rybář jsem byl potěšen když přišel Libor s nápadem vyrazit na pozvání za  kamarádem Tomášem na rybník  v Jirčanech  který sám zpravuje. Každoročně  se tu koná lov na ledu a já osobně oproti mojim kamarádům z této stránky jsem se tohoto  lovu zůčastnil po prvé. Po ranních peripetiích  s autem které bylo zasypané napůl ve sněhu a nedařilo se vyjet  z parkoviště jsme se konečně vydali směrem k rybníku. Při přijezdu k rybníku mne překvapilo kolik rybářů tu bylo. Na rybníku snad chytalo 30 lidí + sem tam nějaký dámský či dětský doprovod. Po vyvrtání děr jsem nastražil pastu od firmy Berkley, která silně zapáchala po rybině a po smočení ve vodě zanechavala bílé obláčky se třpytkami, Libor nastražil živou rybku cca 4cm. Zatímco já neměl během dvou hodin ani záběr Libor měl záběrů habaděj, ovšem všechny neproměněné. Za to kolem nás  bylo vidět, že je dobře zarybněno,  každou chvilku někdo vytáhl duháka, jak na živou rybku , na twister  tak i na těsto. Po té jsem přezbrojil také na živou rybku. Pár záběrů bylo, ale nedobrané. Po nějaké chvíly  Libor konečně chytl první rybu. Byl to okounek nevalných rozměrů, ale potěšil nás oba. Chvíle bez záběru jsem si krátil focením a vyblejsk jsem i kamaráda Honzu s jeho úlovkem, který nám daroval nástražní rybičky. Po nezdárném lovu jsem ještě vyzkoušel jiné dírky z twisterem a v jednu chvíly jsem si myslel, že se na mne konečně usmálo štěstí. To když jsem zacítil na konci udice škubání a tah do strany. Na malou chvíly se mi naskytl krásný pohled na duháka kolem 50cm jak krouží těsně pod dírkou. Skutečnost ,ale byla jiná vedle u dírky bylo sice nastraženo, ale lovící byl u maringotky z guláškem v té chvíly mu pstruh zabral a silonem se zamotal do mého snažení. Za dobu strávenou na ledu, jsme viděli minimálně 30 ulovených ryb, od duháků po candáta.  Ten den byl největší úlovek, tuším duhák 58cm. Přesto, že jsme byli v podstatě bez úspěchu, tento den byl opravdu vydařený . Dobrý pokec, lidé a jídlo, prostě krásně ztrávené hodiny u rybníka. Příště věřím ,že už to štístko přijde a budeme i na dírkách úspěšní.        

     

    

       

 Náš carpteam se již na jaře shodl na tom, že by bylo dobré se společně po delší době vydat za úlovkem někam za hranice. Debata nebyla nijak dlouhá a vyhrál Liborův návrh na italskou řeku Po. Z důvodů různých povinností či pracovního vytížení však byla o něco horší domluva termínu výpravy. Nakonec po domluvě všech účastníků padl konečný návrh 9. 8. 2009. Tento den jsme také opravdu odjížděli. Poslední týden před odjezdem bohužel ze zdravotních důvodů odpadl Tomáš Smrčka a tak jeho místo nahradil Liborův syn. Strategii jsme měli vymyšlenou již dlouho před odjezdem. Všichni jsme se shodli na tom, že jako první variantu bychom chtěli nalézt nějaké vhodné místo na lov kaprů. Poblíž města Porto Viro se nám to na jednom kanálu dokonce i podařilo. Jediným mínusem tohoto místa byl nedostatek stromů a závětří v blízkém okolí, tudíž jsme byli celou dobu vystaveni přímému slunci.Po celonoční cestě, kterou nám zdánlivě spolehlivá navigace ještě prodloužila průjezdem přes Alpy a Dolomity, jsme měli pocit, že to horko a žár absolutně nemůžeme vydržet. Nakonec jsme se ale sebrali a začali stavět bivaky a stojany.Po zakoupení povolenky v tamním rybářském krámku u usměvavého pána (který měl v nabídce nástražní ryby, červi, rousnice a to vše v českých nápisech) jsme začali kanál mapovat sonarem.Kanál byl široký asi jako Labe (kolem 70 metrů) a zrovna tak neskýtal ani moc odlišností dna.Nejhorší, co však sonar ukázal, 

byla teplota vody - 31,4 stupňů! Což pro nás byla celkem rána, s kterou jsme nepočítali. Nakonec jsme po počátečním zděšení usoudili, že i když třeba kapři nebudou tolik brát přes den, je tu možnost nočních záběrů anebo že jsou prostě kapři na zdejší teploty přivyklí. Po zvolení míst a jejich prokrmení jsme s nadějí očekávali první záběr. Že tu ryby jsou a berou, jsme se přesvědčili u feederaření nástražních ryb. Jednalo se převážně o karasy a cejny. Nešlo o nějaký závod, neboť záběry přicházeli poskromnu a dost nečekaně. Martinovi se podařil pěkný úlovek – cejn/59cm -  a i pár pěkných  karasů nad 40cm.  Kapři však ne a ne brát. Další nemilé překvapení přišlo v podobě změn směru proudu zhruba v 5ti hodinových intervalech. Jev jsme přisuzovali působení přílivu a odlivu. V jeho důsledku střídavě klesala a stoupala hladina minimálně o jeden metr, což se nám vůbec nelíbilo. Ale co hůř - to nejhorší mělo teprve přijít. Měli jsme nahozeno celkově 7 prutů na kapra a 5 na sumce. Hned první večer přišel Liborovi ml. sumec kolem 90cm a měl z něj velkou radost. A i nám to přidalo na náladě, vždyť už v tak složitém lovení potěší každá ryba.Také Martin se dočkal záběru.Prut náhle vylétl ze stojanu. Poté, co ho sebral ze země a zasekl, bohužel už nic na druhé straně udice nebylo. Ale i tak to byla další vzpruha. Druhý den byl krušný již od rána. V půl deváté nás vytáhlo z bivaků nesnesitelné vedro a ještě před ranní kávou jsme museli do vody. To jsem již spolu s Martinem špekuloval jak udělat nějaký přístřešek z plachty od vozíku. Což se nám také podařilo, díky náhradním tyčím k bivaku. Toto  provizorní zastřešení nám doslova zajistilo týdenní přežití. Martin dopoledne zabodoval v podobě kapra - 80cm a také Libor ml. jednoho chytl. Vpodvečer přišel Martinovi další kapr této kategorie a tak jsme si říkali, že již v noci by měli brát víc s chutí. Ale to, jestli by brali či ne, to jsme se bohužel nedozvěděli díky tomu, co následovalo. Se setměním a s odlivem nám řvaly hlásiče na všech prutech, protože po hladině připlouvaly ostrůvky rostlin podobných našemu stulíku, které sahaly díky kořenům až 1,5 metru pod hladinu.Tahle spoušť nám smotala všechny udice a bylo po lovu. Zděšení, naštvaní a s přetrhanými šňůrami jsme vsadili na zadní olova. Bohužel ani to nepomohlo, protože zhruba po třech hodinách se vše vracelo zpět a to těsně při břehu. Potom jsme byli už celkem nešťastní. Spoléhat jen na denní lov v 36 stupňovém vedru se nám vůbec nechtělo a každý z nás už přemýšlel o hlavním toku. Malá náplast v podobě mého sumce kolem 90cm nás vůbec neuklidnila. Libor v jednom kuse nadával, jezdil na člunu sem a tam a čistil bójky. Při jedné z jeho vyjížděk zjistil, že všechny nástražní ryby jsou vytaženy do rostlin a my vlastně nechytáme. Tudíž se najezdil opravdu hodně a já osobně ho v tomto směru obdivuji.Nicméně, pro lov kaprů toto věčné ježdění také není dobré. Začínali jsme mít pocit, že při tomto způsobu lovu se velkého kapra snad ani nedožijeme. Tato invaze rostlin se opakovala mimo 2 nocí celý týden. Na noční chytání kaprů jsme rezignovali už od té naší první noci. Vždy jsme to nechávali nahozené jen do té doby, co to šlo a pak zůstávaly nastraženy pruty jen na sumce.

Druhou noc při této rostlinné návštěvě se rozzvučela rolnička na mém prutu. Při dobíhání jsem viděl jak je prut ohnutý do luku, což mi dávalo naději, že zaseknu. A taky jsem zasekl. Nikdy jsem na udici neměl rybu větší jak 23 kg a tak jsem byl chviličku překvapen, cože se to děje, ale vzápětí mi došlo, že to, co mi rve šňůru z navijáku, bude opravdu velké. A tak jsem přistoupil na silovou disciplínu, kterou jsem nejednou viděl u Libora při zdolávání sumců. Zprvu jsem vůbec neměl šanci rybu zastavit natož otočit, ale jelikož se nebezpečně blížila k Liborově bójce, musel jsem zabrat z plných sil. Výsledek toho byl, že se sumec tak napůl otočil, což mi přidalo na sebevědomí a zkusil jsem to znovu. Sumec plul pár sekund směrem ke mně, pak se opět otočil a vyrval mi z navijáku tak 15metrů. V té chvíli mi došlo, že nevidím bójku. Z toho jsme vyvodili, že za sebou vláčí kámen kolem 10 kg i s trhačkou, která se záhadně nepřetrhla ani záběrem ani zásekem. Souboj netrval více jak 5 minut. Jediné, co si pamatuji z okolního ruchu, byla Martinova trefná poznámka: „To je sumec jak hovado!“. Znaveného sumce i s kamenem pak našel a vylovil z rostlinného ostrova Libor. Po krátké prohlídce jsme  sumečka, přivázali pro ranní focení. Pro mě to byl jeden z krásných zážitků a také osobní rekord. S tímhle vědomím jsem také usínal. Vlastně to změnilo celý pohled na to trápení, co jsme tu zažívali, a tak nějak nám to vrátilo optimismus. Ráno jsme sumce přeměřili na plovoucích podložkách a měřil úctyhodných 181cm.  Pokoušeli jsme se ho zvážit, ale nebylo to možné, jelikož ani jeho vytažení na břeh se nezdálo být reálné bez újmy na jeho zdraví i kráse. Tak jsme se spokojili s tím, že váha nad vodou

ukazovala něco mezi 40-45 kilogramy. Krasavce jsme vypustili zpět na svobodu. Další dva dny slavil úspěchy Martin i Libor,  ale kapři neměli více jak 81cm. Jako třešnička na dortu přišla v noci dva dny před odjezdem bouřka a my se ocitli přímo v jejím epicentru. Zatímco já a Martin jsme zvolili být v bivaku a snažit se ho udržet, Liborové to vzdali a schovali se do auta. Po zhruba 30 minutovém boji s vichrem se nám nadzvedla předsíňka u bivaku a pršelo i dovnitř. Do toho mi o záda bubnovaly kroupy, a jak jsempozději zjistil, dokonce i ešusy a hrnky. Po této další katastrofě jsme zjistili, že nám ulétl člun, roztrhl bivak a že Martin má stojan i s pruty na zemi. Člun i pádla jsme posléze zahlédli asi sto metrů daleko v poli.  Zatímco já s Martinem jsme mohli spát v bivaku na lehátkách, Liborové museli spát v autě, jelikož měli vše komplet mokré.   Tato událost nás již nemohla vyvézt z míry a v tom největším větru a dešti jsme si zpívali píseň o námořních vlcích. Nakonec výprava nebyla zase tak strašná a rádi se sem vrátíme, ovšem příště bychom chtěli zkusit hlavní tok. Máme také o další zkušenost na víc a nyní víme, že v létě se na tomto kanálu dá chytat jen extrémním způsobem. Celkový součet ulovených ryb byl: 16 kaprů (největší 81cm), dále 6 sumců (největší 181cm) a také jeden unikátní úlovek candáta na 2 koule o průměru 23mm. Na feeder bylo zdoláno X cejnů a karasů.                                                                                                                                                                                                                                                        Zdeněk

           

Labe 21.7-24.7.2009

                                                                                                                                                                                                                                                   

13 - 19.7. 2009

           

           

 Tento příběh je starý necelé dva roky. Přesto bych se k němu rád vrátil. K návratu mě vedou krásné a radostné vzpomínky. Stejně tak ale i zlost a bezmoc nad tím, co následovalo. Na pozvání našeho kamaráda Jendy se náš carpteam vypravil v létě 2007 na řeku Dyji. Jelikož je Honzík místní, provedl nás po asi dvoukilometrovém úseku řeky a ukázal nám ta nejvhodnější místa k lovu. Po prohlídce míst jsme se rozhodli pro dva menší fleky, kde se náš team musel rozdělit na dálku přibližně sto metrů. Zvolili jsme tak, protože tento úsek vypadal velmi slibně, ale také proto, že čím méně lidí na lovném místě, tím menší ruch. Na mém místě byl se mnou můj kamarád od školních let Martin. Místo bylo pěkné, ale mělo jednu velkou vadu: přímo uprostřed byla čerstvě padlá košatá vrba, která zasahovala až do půlky toku. Po menší debatě jsme se s Martinem dohodli, že já budu chytat směrem po proudu pod vrbou a on nad ní. V tu chvíli měl Libor, další z kamarádů, na vedlejším fleku, incident s místním porybným, který ho přistihl na člunu. Marně se mu snažil vysvětlit, že nezaváží. Po desetiminutovém dohadování porybný uznal, že Libor pouze mapoval dno řeky. Následoval malý výslech typu (Jak dlouho tu budete? Co zde budete dělat? Proč až Prahy?). Po té nám porybný sdělil, že ho nezajímá, jestli ryby pouštíme, hlavně ať mu tu nechytáme v noci a s tím také odešel. Mé lovné místo u protějšího břehu za padlou suchou větví jsem si prokrmil 5 kg vařené kukuřice a asi třiceti kuličkami s příchutí „mušle“ o průměru 18 mm. Tvořil se zde menší točák a tak jsem tušil, že zde by kapři mohli hledat potravu. První den byl bez záběru, přestože jsem viděl pár menších kaprů se otočit přímo v krmné zóně. Druhý den ráno jsem dostřílel kobrou znovu 30 ks koulí. Toto jsem opakoval večer s tím, že jsem přidal dalších 5 kg kukuřice. Mezi tím měl Martin dva záběry od menších ryb, ale oba skončily ve větvích padlé vrby. Před setměním jsem se konečně dočkal i já. Razantní jízda po proudu mi dávala velkou naději na zdolání a tak se i stalo. Po pár minutách byl podběráku kapr 83 cm. V té chvíli to byl můj „nejdelší kapr“ a tak musel Martin fotit, i když se mu zrovna nechtělo z bivaku. Po focení jsem kapra vypustil do jeho živlu a opět nastřílel cca 30 ks kuliček. Zhruba po dvou hodinách mě z lehátka zvedlo pípání signalizátoru. Ve chvíli jsem u prutů a sleduji, jak pomaličku klesá swinger. Na nic nečekám, sekám a dovíjím. Zásek sedí a ryba se poměrně v klidu blíží ke mně. Ve vzdálenosti asi 25 m v záblesku mé čelovky jsem zahlédl tu nejdelší rybu, co jsem kdy měl na prutu. To už u mne stojí Martin a shodujeme se, že to bude asi amur. Rybu znovu vypumpuji k hladině, v tom se voda zavaří a prut mi málem vyletí z rukou. Ryba nabírá přesně ten směr, co jsem si nejméně přál. Dotahuji brzdu a snažím se rybu odvrátit od vrby, což se mi na krátko daří. Získávám trochu jistoty, jelikož mám již na navijáku odhozovou šňůru o nosnosti 16,5 kg. Té mám na každém navijáku zhruba 20 m. Ryba je téměř na dosah a vyvalí se na hladinu. V té chvíli se nám naskýtá obrázek, o kterém oba sníme již několik let. Ryba nebyla amur, ale kapr, a to kapr, který měl už od pohledu metr. Hlavou se mi začalo míhat tolik myšlenek, ale ta hlavní byla… -Jen to nezbabrej!!! Má myšlenka je jedna věc, ale kapr měl svou myšlenku. Ta jeho byla méně komplikovaná, zato přímočařejší. Hnal se přímo pod vrbu a rval mi z navijáku po centimetrech pracně navinutou odhozovku. Naviják je dotažený na krev a já ho přeci jen včas otáčím. Nyní si to šine po proudu a tak trochu uvolňuji brzdu. V tom si to kapr rozmyslel, otáčí se a plnou rychlostí míří zpět k vrbě. Dotahuji, jak nejrychleji umím, prut je ohnutý do půlkruhu a z navijáku mi opět mizí decimetry šňůry. Klekám na zem a chytám cívku do ruky, jelikož kaprovi k vrbě chybí tak 2 m. Bohužel marná snaha, už je pod prvními větvemi. Rvu ho, co se dá, až pomalu ležím. Snad v zápalu, či zklamáním řvu (už je tam, už je tam!). V tom jsem se všiml i Martina, jak vše sleduje, jeho výraz byl pro mne neznámý, ale cítil jsem, jakoby v tu chvíli držel prut se mnou. Z posledních sil jsem se opřel do prutu a kapr se prudce otočil zpět. Poté ho již kontroluji přímo pod prutem. Ještě pár lehčích výpadů a náhle si lehá na hladinu. Martin ho pohotově podebírá, avšak vyzdvihnout se mu ho nedaří. S mojí pomocí ho dostáváme na podložku. Chtěl bych jen podotknout, že já nejsem žádný drobeček a ke 120 kg mi moc nechybí, přesto jsem byl absolutně vyčerpaný. Byl to souboj opravdu natvrdo, který netrval déle jak 3 min. Nebyla možnost kapra popustit ani o píď. Martin chtěl kapra změřit, ale zjistili jsme, že nám náš jednometr nestačí a tak doběhl ke kamarádu Liborovi. Během chvilky stojí všichni kolem kapra a různě gestikulují. Kapr měří 109 cm a váží necelých 24 kg. Ihned ho ukládáme do saku na ranní focení. Ráno kolem 6.00 hod nás budí Libor se svým kaprem 89 cm, který zabral kolem 5:00 hod. Po double focení oba kapry vypouštíme zpět do Dyje. Předposlední den výpravy i Martin zdolává dva menší kapry. K večeru jsem si zašel na kávu a pokec k Liborovi a z klidu mne vyvádí hlas mého signalizátoru. Sprintem dobíhám ke stojanu, kde Martin kontroluje směr, kam ryba odplouvá. Jen jsem lehce přisekl a po včerejším souboji s nadhledem rybu otáčím. Nikdy před tím jsem takovou důvěru v mé vybavení jako teď neměl a tak rybu v klidu navádím na dosah podběráku. Po zhruba pěti minutovém souboji, kdy se ryba vždy u břehu snaží co nejrychleji zmizet v hloubce, zdolávám kapitálního amura. U podložky přemýšlím, kde se vzalo tolik štěstí, jelikož amur má 104 cm a 14 kg. Což je další osobní rekord a u amura o 10 cm. Tři dny = tři os. rekordy. Vlastně čtyři rekordy, pokud se dá za rekord počítat úlovek ježka na feeder, který byl opřený o strom. Zachutnal mu, bílý červ na háčku. Po odháčkování peánem dostal i tento unikát svobodu. Touto úsměvnou příhodou a poděkováním Honzovi a klukům z carpteamu by se dalo zakončit toto letní vyprávění. Bohužel, ale je nad tímto příběhem jedna velká chmura. Rok po této příhodě, byl kapr uloven znovu. Tentokrát, ale nebyl vrácen do revíru, tentokrát byl prodán jedním nejmenovaným (taky rybářem) do nedalekého soukromého revíru o nevelké výměře. Nechápu, co to může být za sportovního rybáře,  co za pár stovek prodá nejen kapra, ale i svou pověst, a v neposlední řadě i své zážitky. Tato informace se ke mně dostala z několika na sobě nezávislých zdrojů. Proto o ní nepochybuji. Z vlastních zkušeností a zkušeností jiných slušných rybářů vím, že toto není ojedinělý případ. Jeden čas dokonce bývaly u Labe vylepené plakáty typu (koupím kapra nad 70 cm přijedu, platím hotově). A tak se ptám, jak dlouho ještě necháme drancovat svazové vody? Já osobně proti soukromým revírům nemám nic, spíše naopak, i když sám preferuji rybaření na řekách. Ale proti tomuto systematickému rabování ryb z vod, kde žily x -let, zásadně protestuji. Jediné řešení, co se nabízí, je zavedení K70 na všech revírech a to by si už také na ČRS a MRS měl uvědomit každý z členů. Myslím, že většina z nás slušných rybářů neplatíme už tak předražené povolenky proto, abychom lovili 35 cm kapříčky. Když toto necháme i nadále bez povšimnutí, jednoho dne budeme chodit za svazovými rybami na soukromé revíry. Již dnes, když přijdeme na místa, kde jsme kdysi byli úspěšní, marně přemýšlíme, kde jsou ty časy, kdy se tu dal běžně ulovit 10 kg kapr. Já osobně se stydím za to, že s těmito rybáři/prodejci jsem organizován v jednom svazu. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, co trofejní ryby vrací. Speciálně pak panu Davidu Maryskovi, který tohoto kapra (109 cm, Dyje) chytil o rok dříve než já a vrátil jej zpět do revíru. Jeho zásluhou mám tento celoživotní zážitek.

                                                                                                                                                                                         Zdeněk Minařík                                                                                                                   

       

                                                                                                                                                                       

 

Jako malý kluk jsem jezdívával na letní prázdniny ke své babičce k Nepomuku. Jako pražskému dítěti se mi vesnický styl života s jeho přírodou a stráněmi velmi zamlouval. Co se mi však zamlouvalo nejvíce, byl blízký chovný rybník. U tohoto rybníka počala také má lovecká vášeň. Bavil jsem se pozorováním vyhřívávajících se kaprů a spřádal plány, jak na ně vyzrát. V mých dětských očích byli tehdy tito čtyřiceti centimetrový kapři nedosažitelní malí obři. A však s první pytlačkou se dostavil i první obřík. Doba dětství bohužel již uplynula a i kapřík této velikosti ve mně nevzbuzuje takové nadšení. Přesto, asi jako každý z nás, na tyto krásné dětské výhry i prohry vzpomínám. Nedávno jsem se dozvěděl od kamaráda, že tento můj dětský rybník byl přidán k revírům ČRS a platí zde celosvazová povolenka. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych si tam mohl udělat výlet a při té příležitosti zkusit i to rybářské štěstíčko.  Tuto myšlenku jsem také proměnil ve skutečnost a dne 12. 6. 09 jsem stanul na hrázi. Rybník o výměře 6,5 ha se mi jevil poněkud zarostlejší a zanesenější, jelikož i uprostřed rybníka byla stulíková pole. Přesto to byl on a dýchla na mne nostalgie a jako bych nasál ta dětská léta zpět. Jelikož jsem zde žádné větší úlovky nečekal, vybavil jsem se jen na lehko feederem. Lovné místo jsem si vybral přímo na hrázi, možná i s podvědomím, že je to poprvé legálně. Kdysi toto místo bývalo tabu, jelikož by místní porybný neměl sebemenší problém pytláka vidět a chytit. Jako nástrahu jsem zvolil klasiku (b.červi,foukačku a hnojáky). Do deseti minut přišel první záběr a zdolal jsem 30 cm kapříčka. Podobných ryb této velikosti jsem chytl asi šest a pak přišly i o něco větší. Největší z nich měřil 42 cm a na mé osmnáctce pěkně řádil. Bylo to příjemně strávené odpoledne se spoustou záběrů a fajnovým počasím. A i když nepřišlo nic většího, byl jsem opravdu plně spokojený. Z této krátké návštěvy nového revíru jsem zjistil, že je rybník velice slušně zarybněn. Převážně však menšími rybami a tak na moje těžší nádobíčko je ještě pár let času. Přál bych všem, co začínali podobně jako já, aby se jim podobný návrat také umožnil.

                     

Carp team CarpKapr sekce:Naše výpravy